Články

Áááááááá

24. května 2011 v 20:31 | rozza I webka
A ahoj, ahoj, ahoj!!


Tak zas ahoj. :D

Křeňme, dokud můžeme.

9. května 2011 v 19:55 | rozza I Olympus E - 520
Posledních pár dní jsem opravdu omráčena. Omráčena slastí! Wasabi, wasabi. Jsou tři možnosti: Buďto vůbec nevíte, o čem tady melu. Nebo víte, že mám na mysli to "něco", co jste před časem ochutnali a už o tom nechcete slyšet, protože je to táák strašně pálivé, že si to do té chvíle, než ho váš jazyk okusil, vůbec nedokázali představit. A nebo! Je tu poslední možnost a to sice, že si na tom úžasném zeleňoučkém japonském křeníku ujíždíte a frčíte stejně jako já. A je to mňamka, co? Já si na té ostrosti tak labužím. Ty prvé začátky byly krušné, musím se přiznat. O to větší ale poznání vzruchu následovalo! Když překonáte primární fázi "fuj, to je hnus" a jen tak neztratíte odvahu a sáhnete po dalším oříšku obaleném ve wasabi, dočkáte se omamné a velkolepé e u f o r i e.
Ta chuť vás prožene.
Ta chuť vám podlomí kolena.


Jen ochutnejte.

Vídeňský náťuk.

5. prosince 2010 v 23:32 | rozza I Olympus E - 520 I Tamron - 3/4
Zdravím, staří známí,
opět mám za sebou velmi velmi perný víkend a kdyby jste chtěli alespoň nepatrně přičichnout k tomu pepři, utrpěli byste náhlé selhání nervové soustavy. Protože je to vražedné a smrtící.

I když tu nejste na nějakém TRAVEL blogu, chtěla bych se alespoň tak jako zmínit (okrajově, že :D), že v pátek 3., jsem byla navštívit předvánoční Vídeň. Zážitky mám, fotky mám. Ale není to nic. Jsem si vědoma toho, že k tomu, abych mohla vstřebat veškeré krásy Vídně, musela bych tam zůstal minimálně na PÁR let - a né že bych o tom nepřemýšlela. Řekněme, že jsem usrkla a musím říct, že je tam víc než lahodně - přímo žůžo labůžo. A troufám si tvrdit, ačkoliv to nemám potvrzeno, že před Vánoci to tam musí být nejkrásnější. 
Většinu času jsme strávili v ALBERTINĚ - doporučuji navštívit už jen proto, jak senzační lustry tam vedou. Opravdu, připadáte si jako v opravdové Albertině. Příště snad popíšu i jednotlivé expozice. 

www.roza-photography.blog.cz
Chtěla jsem se původně rozepsat víc, ale nějak sleduji, že mozek mi pomalu přestává pracovat a vydávat se do říše snů. 

Plamínek.

11. listopadu 2010 v 19:32 | rozza I Olympus E - 520 I 14 - 40 mm
www.roza-photography.blog.cz
Hořela jsem. 
Vyhasla. 
Zbyl jen prach a ten mě udusil.
Nejhorší na tom je, že se mi to zřejmě líbí. 

Zdena neví, Zdena ani netuší.

5. srpna 2010 v 9:56 | rozza
Zdravíčko, měla jsem chuť na článek.. článek který bude jistě ojedinělý v této ´hromadě´ (ehm, ehm.. nevím, jestli je to zrovna správné pojmenování :D) fotek. Vždy píšu články, když mám v sobě to stejné napětí, jako zrovna teď... napětí milníku, důležitého okamžiku, který bych chtěla nějak zaznamenat. Vždy to byl jakési konkrétní a teď koukám, že já vlastně nemám co nabídnout. Pamatuji dlouhé obsáhlé články, občas s nějakou tou ideou, myšlenkou. Hlavní náplní, účelem. Já věděla o čem chci psát, to jak bylo vždy vedlejší, protože moje osoba není moc výmluvná, nebo vypsaná :D. Poslední dobou jakoby bylo to zaznamenávat něco vedlejšího, méněcenného. Však já se nechci spoléhat na svoji pamět. Ale.. nepřeceňuji se? Nezačíná moje myšlení chatrnět? Možná je to taky přítomností svízelných okolností, do kterých jsem se dostala a nějak nevnímám ty menší detaily. Čistší mysl, která by myšlenkám dala lepší průchod.. jó jó jó. Patří to sem vůbec? Není snad toto FOTOBLOG, jak jsem původně zamýšlela? A neochudilo mě právě toto? Chce to změnu, cítím to v kostech :D. A znatelné je to nejvíce na tom designu, který už tady smrdí pěkně dlouho. To už je zašlé, to už není aktuální, to už není teď. Chci celistvý projev.. však. Však? Zaměření fotografie, chtěla jsi. Chceš i nadále? Chceš? Zdeno! Co vlastně chceš? A není nejvyšší čas si to konečně uvědomit? A není tohle až moc osobní? A není tohle už úplně jiné téma?

Serj

26. června 2010 v 23:18 | rozza
Uši od čtvrtka nejcennějším orgánem..

Zrůda Didl

19. června 2010 v 8:55 | rozza | nnext
www.roza-photography.blog.cz
Časům "Zrůda Didl na internetu" zdá, že pominulo. Či snad je nevyhledáváme? Nás ale stále neopouští nenávist a smích :D. Našimi hlavami proletěl nápad o kočárku, ale po dlouhém uvážení jsme na základě zkušenosti a vědomosti přistoupili ke kompromisu. Čekala dlouho, ale takový osud zřejmě neočekávala.. 
Budiž jí krásně na tom nebi, amen..

Přiznej barvu.

18. dubna 2010 v 18:56 | Róza
Víte vůbec někdo, co to M na foťáku znamená?

A vo tom to je.

Netušíte.

24. února 2010 v 21:14 | Róza
A já přesně vím, proč jsem to nezveřejnila.

Pracovitější mravenci.

29. ledna 2010 v 20:50 | Róza
Dobrý večer.
Zdravím veškeré pravidelné návštěvníky, ale také i ty, kteří tuto adresu využijí jen jako jakýsi prostředník... Tak dlouho jsem nepsala článek. Skoro jsem zapoměla, jak se s tou klávesnicí vůbec pracuje, jak to funguje! Ale koukám... není to zas tak složité najít slova :D.
Je pátek, leden, 2010. (Víte, nejdřív si musím vše uvědomit, než ... bych začala psát něco mimo realitu :D). O tom datumu jsem se zatím nezmiňovala, že? Není nijak důležité, nic důležité se neodehrálo. Maximálně to, že jsem svému břichu dopoledne dopřála asi čtyři lahodné koblihy. Ahhhhhh. Kdy skončí doba pekáren? Kdy už na každém rohu budou asijská bistra? V roce 2050 budou obsazovat Evropu více neevropanů než evropanů.(Pane učiteli, jste génius :D :).

Já.

25. ledna 2010 v 22:09 | Róza

Mám ráda lidi, noty, paletu, ústa, písmena, nit, zemi,déšť a světlo. Pro ostatní jsem nebyla stvořena.

Vyplavené kýble adrenalinu.

7. ledna 2010 v 23:08 | Róza
Dupete zničehonic?
Skáčete jako neandrtálci?
Ceníte neustále zuby?
Vydáváte nepochopitelné zvuky?
Nepopsatelně máváte hnátama?
Poskakujete si, škobrtáte o šutry a je Vám to jedno?
Máte v těle nějakou neurčitou energii?
Adrenalin?
Ano, adrenalin!
TO JE ONO, ADRENALIN.
Vyplavila jsem kýble adrenalinu.

Ano, je tady milník. Milník mého života...

S čepičkou... :D

3. ledna 2010 v 22:31 | Róza | webkamera
A jak jste prožili silvestr vy?

Připravit, pozor, teď!

1. ledna 2010 v 20:17 | Róza
Krásné - |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Nádherné - |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Pěkné - |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Dokonalé/Perfektní - |||||||||||||||||||||||||||||||||
Úžasné - |||||||||||||||||||||||||||||||||
Hezké - ||||||||||||||||||||||||||||
Zajímavé - ||||||||||||
Skvělé - ||||||||
Dobrý - ||||||
Kouzelné - ||||||
Vtipné - |||||

Wow - |||||
Parádní - ||||
Luxusní - |||
Přenádherné/Překrásné - |||
Boží - ||
Tajemné - ||
Dechberoucí - |
Osobité - |
Úchvatný - |
Nenahraditelné - |
Americké - |
Báječné - |
Obyčejné - |

Tím bych zakončila minulý rok? Ať už jakkoli, každopádně vyčerpaně. Víte, jak dlouho mi trvalo, než jsem schromáždila tyto informace? :D Ale brála jsem to vážně. Je to symbolické. Je dobré se podívat, jakých krásných slov si od Vás mohu vážit. Je to pro mě čest, ačkoli tyto čárky neznamenají vůbec nic... Když se podívám třeba na některé ukázky mé tvorby, sjedu dolů, podívám se na vaše komentáře... nechápu to. Jestli mi to píšete z lítosti, nebo jak? :D Ne, samozdřejmě Vám všem nevýslovně děkuji. Moc. Bez Vás by tenhle blog nebyl blogem :). Vždyť vždy, když přidám nový článek.. dychtivě čekám na první komentář. Přidávám články ráda. Pro Vás. Nejenom, jako moje prezentace.
Jste důležití.
Děkuji.
Nevýslovně.
Ach ta slovní zásoba.
Jen chci ještě dodat, že by jste taky mohli oprášit část mozku zvaného "originální komentování aneb vynechávka slov ,krásné, či ,nádherné," ? :DDD
Ne, pište si co chcete.
Hlavně, že píšete.
Mám Vás ráda.


Šťastný nový rok!!!

Nesmrtelní brouci.

31. prosince 2009 v 14:53 | Róza | GB
plakát - The Beatles - 1968 - LP0787 - GB posters
| 61 x 91 |


Já se musela pochlubit. Teda, ještě nemám čím, na stěně ještě nevisí... Ale chtěla jsem Vám dopřát tan úžasný pohled na ten úžasný plakát :D Ještě ani nevím, kam půjde. Ovšem, místo se najde. I kdybych měla odstranit Moneta :DD Musí tu být. Vždy na očích. V doprovodu. Se mnou. Vždy, doma. Ach! Jak já je zbožňuju. A taky jsem o Beatles měla dost článků :D Myslím tady ani ne, ale na předešlím blogu, někteří ví. JUCHŮ!

Taky byste chtěli? ( mmmmm :DDDDD)

Nemoje dlouhá fuska.

26. prosince 2009 v 15:05 | Róza | webkamera
já.
Upřímně řečeno, nic Vám asi moje dlouhá ponožka neřekne a ani Vás nijak neobohatí. Ani není extra pěkná, ani nemá hezký kukuč. Jen je.. dlouhá.Mám ji ráda. Ráda ji tahám, a šlapu si po ní... i když máma porád nadává ať si ju natáhnu, že tak hodím hubu.... že si rozbiju držku. Co je mi po tom. Až hodim hubu, řeknu, že jsi měla pravdu. Ale teď? Ne. Takhle mi je pohodlná :)) A víte co, ona ani není moje.

Oblíbené filmy, knihy, hudba

28. listopadu 2009 v 21:56 | Róza
Původně jsem vůbec nezamýšlela, že by tenhle blog mohl být také jakýmsi skladem (knihovna, filmotéka, či MP3 přehrávač...), ale já mám chuť s rozepisovat, a možná né ani tak o kravinách, jako o věcech, o které se zajímám, a ke kterým mám co řícct... Trochu se ale bojím, že roza-photography.blog.cz dopadne stejně jako můj dřívější dirtysmile.blog.cz. Ale tvorba tu bude samozdřejmě nadále, takže se není čeho obávat :), snad. Snad se z něj nestane blog o celebritách :D. Né, já prostě mám chuť dát najevo to co se mi líbí a co mě naplňuje a co mám ráda...

Tak, to by bylo, jen tak pro informaci :D.

Donedávna...

24. listopadu 2009 v 18:54 | Róza
Donedávna se to zdálo být v pořádku.
Donedávna jsme se měli dobře.
Svítilo sluníčko, foukal teplý vánek a já... měl dostatek živin.
Sem tam zapršelo a já, ten nejvýš, jsem si nepatrně ukousnul, aby zbylo na ostatní.
Donedávna sem tam zapršelo a donedávna to bylo opravdu zřídka.
Zemina mrzne.
Nemám co do úst.

Rudé jablko věnované Pablem Picassem.

5. října 2009 v 11:23 | Róza
Seděla jsem v hospodě (nenechte se odradit a čtěte dál ..). Byla jsem obklopena samými nechutně zkaženými existencmi, ta společnost se mi hnusila. Prostor byl obklopen hustým dýmem, sotva na sebe muži vzájemně viděli. Páchly zde cigarety. Nebylo zde syšet nic konkrétního, jen zhlasitý šum zpestřený hospodským smíchem kuřáků, nebo že slečna, která roznášela pivo (ne, číšnicí ji opravdu nenazvu) přichází. Pro některé slast, pro mě peklo. Mým já se prolívala nechuť k lidem sedícím vedle mě. Já byla lehounkým lístkem jasmínu, kdežto oni doutnajícím popelem. Já byla holub mezi krysami. Zcela jistě jsem věděla, co mám dělat. Odejít od stolu a zavřít za sebou dveře. Ven? Do tvé příšerné sněhové bouře? Jen blázen by se tam opovážil. Tak jsem tam tak seděla, přikovaná řetězy, doufajíc, že vítr ustane.
Najednou se do místnosti vehnal ledový vítr, ozívala se meluzína a sníh zde orosil stůl. Byly otevřené dveře, vcházel podivný muž. Měl na sobě dlouhý kabát až na zem a na promrzlích nohou prošlapané děravé boty. Přišel ke stolu a společnost utichla. Najednou pro něco sahal do kapsy. Všichni na něj udiveně zvědavě zírali, co se bude dít. Vytáhl ze zledovatělé kapsy rudé jablko. Podíval se na mě, natáhl ruku a podával mi ho. Pohled měl tak pronikavý a mrazivý. Skoro jsem se bála, co by se stalo, kdybych jeho dar nepřijala. Natáhla jsem tedy ruku a nesměle si rudé jablko jako krev vzala. Muž odešel. Pomalu, velice pomalu se hodspoda vracela do původní atmosféry. Chlapi zase začali hrát karty a sem tam se někdo zasmál. Hostinská nalejvala dál.
Já sedělala nehnutá, v dlaních jablko od Pabla Picassa.

a pak jsem se probudila. Pablo Picasso proto, že mi ségra řikala, že jdou ve středu na jeho výstavu :) Ale jablko? Já ten sen nechápu.

... tak vodplav už vod toho skla.

23. září 2009 v 20:59 | Róza
Já se vážně chtěla skamarádit. Bylo by to jako v krásném filmu. V představách je to nádherné, kouzlené, pohádkové.

Když se ale podívám směrem k tvému akvárku, jak plaveš u rohu, děláš naprosto bezduché pohyby sem a tam. Klidně i desetkrát zasebou. Čumíš do svýho odrazu v představě, že jsi našla kamarádku a stejně do "ní" chceš narazit, já tě vážně nechápu. Říká se, že si věc dokážeš udržet v paměti 3 sekundy, no já myslím, že to je mnohem míň. Tvoje smysly jsou tak zakrnělé, ale přesto nemůžu říct, že by tvoje tělo bylo nedokonalé. Ty za to vlastně nemůžeš. Ty vlastně ani nevíš, že o tobě někdo uvažuje. Ty jen víš, že se máš nažrat, vyloučit z těla nepotřebné "tělesa", rozmnožit se a umřít. A nějak obvzlášť se tím nezaobíráš. Taky čím? Svým miniaturním mozkem?

Mileno, asi potřebuji inteligentnějšího kamaráda, nežli tebe....

ale víte co je obdivuhodné? žije už 9 měsíců! 9!!!
 
 

Reklama