Říjen 2009

Sestra.

28. října 2009 v 13:35 | Róza | 3B, 6B | A4 |  Kresby
První povedenější portrét. V tomhle ohledu jsem hodně nezkušená. Oh, ty vlasy, vážně to je vidět :D

Prague, wednesday 2009

25. října 2009 v 12:38 | Róza | Olympus E-520 | 14 - 40 mm |  Fotografie


Naděje, víra, tužby.

14. října 2009 v 16:17 | Róza | Olympus E-520 | 14 - 40 mm | mezikroužky |  Fotografie
a omluvám se za žmolky od řasenky :D

Prošlapaná kožená bota.

11. října 2009 v 11:09 | Róza | (B), 3B, 6B | A2 |  Kresby
Předem bych se chtěla omluvit za kvalitu. Jelikož je to kreslené na A2 (ano, čtete dobře :D Když jsem to začínala a papír byl bílý, nahánělo mi to hrůzu..), takže jsem nemohla použít skenr. Vlevo nahoře je to teda poznatelné ne

Můžu říct, že jsem celkem spokojená, ale chyby tam jsou. Nedokážu vyjádřit rozdíl mezi kůží, a vnitřní výplní boty. Nevím jak na to....

Rudé jablko věnované Pablem Picassem.

5. října 2009 v 11:23 | Róza |  Články
Seděla jsem v hospodě (nenechte se odradit a čtěte dál ..). Byla jsem obklopena samými nechutně zkaženými existencmi, ta společnost se mi hnusila. Prostor byl obklopen hustým dýmem, sotva na sebe muži vzájemně viděli. Páchly zde cigarety. Nebylo zde syšet nic konkrétního, jen zhlasitý šum zpestřený hospodským smíchem kuřáků, nebo že slečna, která roznášela pivo (ne, číšnicí ji opravdu nenazvu) přichází. Pro některé slast, pro mě peklo. Mým já se prolívala nechuť k lidem sedícím vedle mě. Já byla lehounkým lístkem jasmínu, kdežto oni doutnajícím popelem. Já byla holub mezi krysami. Zcela jistě jsem věděla, co mám dělat. Odejít od stolu a zavřít za sebou dveře. Ven? Do tvé příšerné sněhové bouře? Jen blázen by se tam opovážil. Tak jsem tam tak seděla, přikovaná řetězy, doufajíc, že vítr ustane.
Najednou se do místnosti vehnal ledový vítr, ozívala se meluzína a sníh zde orosil stůl. Byly otevřené dveře, vcházel podivný muž. Měl na sobě dlouhý kabát až na zem a na promrzlích nohou prošlapané děravé boty. Přišel ke stolu a společnost utichla. Najednou pro něco sahal do kapsy. Všichni na něj udiveně zvědavě zírali, co se bude dít. Vytáhl ze zledovatělé kapsy rudé jablko. Podíval se na mě, natáhl ruku a podával mi ho. Pohled měl tak pronikavý a mrazivý. Skoro jsem se bála, co by se stalo, kdybych jeho dar nepřijala. Natáhla jsem tedy ruku a nesměle si rudé jablko jako krev vzala. Muž odešel. Pomalu, velice pomalu se hodspoda vracela do původní atmosféry. Chlapi zase začali hrát karty a sem tam se někdo zasmál. Hostinská nalejvala dál.
Já sedělala nehnutá, v dlaních jablko od Pabla Picassa.

a pak jsem se probudila. Pablo Picasso proto, že mi ségra řikala, že jdou ve středu na jeho výstavu :) Ale jablko? Já ten sen nechápu.


čmelda Eda.

4. října 2009 v 21:16 | Róza | Olympus E-520 | 14 - 40 mm | mezikroužky |  Fotografie
... lítal, bzučel, opyloval květy, sbíral pyl, mával křidýlkama.

Moje první zátiší - česnek.

4. října 2009 v 17:54 | Róza | Olympus E-520 | čočka |  Fotografie
Tak toto mi ve složce rozepsané leží už nějakaou dobu. Přesněji od té doby, co jsem to sem dávala v jiné podobě, kdy jsem toto zátiší kreslila. Odkaz sem dávat nebudu, kdo hledá, najde :)
A ani k tomu nemám moc co říct. Je to moje první zátiší, světlo je teda dost mizerný, ale budiš.

Kdo si na tu červenou počká, ten se té červené dočká.

3. října 2009 v 23:49 | Róza | Olympus E-520 | 14 - 40 mm | mezikroužky |  Fotografie
Na fotce se mi líbí především barvy, důvod té krásné atmosféry. Tyto odstíny přímo zbožňuju, i když jsou tam prvky oranžové, kterou já opravdu nesnáším. Tady mi ale nijak nevadí, jsou teplé. Od začátku jsem si nebyla jistá s oříznutím. Kompozice se mi musím přiznat moc nevyvedla. Ale myslím, že tady to až-tak nevadí. Hlavním rysem je barva:)